Jak je to vlastně s tím rozděláváním ohně, může se to nebo ne? A jak poznám, kde ohniště můžu založit a kde je to nebezpečné?

Lesní ženy a zálesáci ví své, nad tímhle vůbec nepřemýšlejí a vesele vaří své dobroty na ohýnku. Ale většina z vás není lesní žena a třeba vás napadá, jestli vlastně neděláte něco, co se dělat nemá. Jak je to tedy?

Moc vás nepotěším, s rozděláváním ohně v přírodě to moc růžové není. Aspoň chcete-li doslova naplnit literu zákona.

Co se nesmí

  • Oheň se nesmí rozdělávat ve vzdálenosti menší než 50 m od lesa.
  • Nesmí se rozdělávat také v blízkosti hořlavých předmětů a zemědělských kultur.
  • Na soukromém pozemku byste měli mít souhlas vlastníka.
  • Samosprávy někdy regulují rozdělávání ohně místní vyhláškou, zvláště v období sucha, kdy hrozí vznik požáru.
  • Oheň nesmíte rozdělávat v chráněné krajinné oblasti, v přírodní rezervaci, přírodní památce ani v národním parku.

A kde tedy všichni opékají?

 Uff, to tedy nevím, kde si ty špekáčky vlastně smím opékat? Taky vás to napadlo?

Musím říci, že na vesnici a celkově na venkově (mimo chráněné oblasti pochopitelně) si s tím nikdo moc hlavu neláme. U každé vsi je jedno nebo několik míst, kde místní i přespolní pořádají opékačky a grilovačky a nikdo si nestěžuje. V rezervacích a dalších oblastech s přísnou ochranou přírody ale skutečně nedoporučuji oheň rozdělávat mimo vyhrazená místa.

Mimo chráněná území téměř s jistotou najdete pěkné ohniště na místech jako jsou stará keltská hradiště, opuštěné zříceniny hradů, dávno nevyužívané lomy, studánky, lesní altány a břehy rybníků, kolem řeky u splavu a podobně. Ohniště bývá i na místech letních dětských táborů, kde je po zbytek roku jen louka.

Horší to je ve velkých městech. Tam z pochopitelných důvodů není možné rozdělat oheň kdekoli se vám zlíbí, protože byste mohli dostat i pěknou pokutu. Většina velkých měst má naštěstí oficiální grilovací místa nebo veřejné ohniště, kam můžete chodit. V Praze například ZDE. Každé takové místo má provozní řád, někde je potřeba rezervace předem za symbolickou částku.

Oheň si většinou můžete rozdělat i na zahradě nebo na chatě u kamarádů. Ohniště často bývá třeba na zahrdě u sokolovny nebo v jiném zájmovém zařízení, ale tam se předpokládá, že jste členi nebo vás někdo na takovou akci pozval.

Jak nezapálit les? 

Dobrá, co smím a nesmím, vím. Jdu na to. Na co si dát pozor?

Jsou místa pro ohniště vhodná a místa nevhodná a nebezpečná. Prohlédněte si obrázky a bude vám to hned jasné.

A pozor, pamatujte na to, že když je zem vlhká a okolní rostlinstvo také, nebezpečí požáru je při rozumném chování minimální. Ale když je zem a okolní vegetace suchá jak troud a fouká vítr, je otevřený oheň v krajině hazard. Sama bych si v obdobích největšího letního sucha jen tak oheň  rozdělávat netroufla. I doma na dvorku máme po ruce hadici s tlakovou vodou a konve. 

2 ohnivé příběhy

Jednou zjara jsme s tehdejším přítelem postávali na zastávce u velké zarostlé plochy u nás ve městě. Teď jsou tam domy a škola, ale tehdy tam byla jen roky nesečená suchá tráva a keře. A právě na takovém místě si někdo ze zahrádkářů umanul, že tam bude pálit odpad ze zahrady. Asi aby mu nešel kouř přímo pod nos.

Naložil hranici nějakého klestí a tiše se vypařil. Co se ale nevypařilo, byl jeho ohýnek, který se ve větru rozšířil v docela slušnou vatru a žárem začala hořet tráva kolem dokola.  Nebudu vás napínat, z mého rande ten den nebylo nic, zato jsme ale víc než hodinu zuřivě dupali po hořící trávě, aby nám naše drahé město nelehlo popelem.

Jindy se pár známých s mým mužem pustilo do menší zahradní rekonstrukce, která obnášela i likvidaci starých desek. Nanosili je tedy do ohniště, které bylo pěkně obložené kameny, zapálili oheň a šli si dál po své práci. Jenže se nějak zabrali do bourání a desky se rozhořely tak, že nebylo možné přijít k ohništi blíž než na tři metry.

Katastrofě zabránil čtyřletý syn, který muže zburcoval s tím, že by to už měli jít uhasit, protože hoří ten strom, na který chlapeček vždy leze, a on ho chce mít pěkně zelený! Strom přežil, přežil i majitel zahrady, když to zjistil, ale bylo to o fous.

Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Snažte se, aby ten váš ohýnek sluhou vždy zůstal. Díky tomu si budete moci i s dětmi užívat pohodových pikniků a táboráčků a opékat v klidu.

Nepsaná pravidla

Po trošce strašení se dostáváme k pravidlům. Ano, i ohledně rozdělávání ohně, grilování v přírodě a chování k okolí existují nepsaná pravidla. Znáte je? 

Vždy si dejte pozor, ať oheň nic nepodpálí. V okolí nesmí být nic, co by začalo hořet, když na to spadnou jiskry nebo se plamínky proplíží skrz kamenný kruh. Pozor i na větve nad hlavou a taky na rašelinu pod nohama. Ta umí doutnat i pod zemí.

Dokud oheň hoří, nikdy jej nenechávejte bez dozoru. Mějte pořád na očích, co se kolem děje. Nenechte děti vytahovat hořící klacky z ohniště.

Před odchodem zásadně oheň uhaste. Nechte dohořet, co jde, rozhrábněte uhlíky, zalijte pořádně vodou. Když není voda, použijte písek nebo jílovitou hlínu (ne lesní hrabanku ani rašelinu). Při odchodu nesmí nic z ohně kouřit ani nesmí být nikde nic žhavého.

Pokud jste dělali oheň mimo běžné ohniště, odstraňte všechny stopy po tom, že jste tam tábořili. Nechte místo takové, jaké bylo při vašem příchodu.

Veškeré nerozložitelné odpadky odneste domů. Nenechávejte je poházené okolo ani je neházejte do ohniště.

Pokud jste u ohniště našli zásobu dřeva, očekává se, že ji doplníte, aby čekala na příští návštěvníky.

 

A můžete opékat!

 

Teď již víte všechno, co potřebujete, abyste se mohli pustit do vaření pod širým nebem. Zapojte děti a pusťte se do toho.

A jestli chcete na ohni s bravurou připravovat zdravé a chutné pochoutky místo ohraných špekáčků, inspirujte se v nové Ohýnkové kuchařce. Je to první outdoorová kuchařka pro maminky s dětmi. Přeji vám krásně prožitý čas v přírodě.