Běhá vám mráz po zádech, když s dětmi lezete na skalní vyhlídku? Nejste sami. Možná vás napadají otázky jako:

Jak s dětmi zvládnu všechny nástrahy a nebezpečí? Jak tam s nimi vylezu, abych se nemusela bát, že mi někam spadnou? Vždyť já sama se na skále necítím a z výšek mám strach…

Naučte se několik zásad a zdolávejte skalky s dětmi bezpečně, v pohodě a bez stresu. Je to docela snadné a zvládnete to i vy. Nemusíte být horolezec ani zkušený turista.

  1. Najděte nejlepší trasu
  2. Zajistěte dítě proti pádu a ztrátě rovnováhy
  3. Pomožte mu v obtížných místech
  4. Rozhodněte, kam se poleze a kam ne
  5. Trénujte již od malička
    Než se vytrénujete, lezte vždy jeden dospělý s jedním malým dítětem.

Nejlepší trasa pro vás i dítě

Naprostá většina značených vyhlídek v Česku je pro starší děti a dospělé bezpečná a nevyžaduje žádné lezecké schopnosti. Stačí jen jít a přidržovat se řetězů nebo zábradlí. Na menší děti se však nemyslelo.

Kde dospělý pohodlně jde po schůdcích a drží se zábradlí, děti musí po skále lézt jako malí horolezci. Nejčastěji narazíte na příliš vysoká zábradlí, kam děti nedosáhnou, velké rozestupy mezi stupátky, vysoké schody a podobně. Většinu úseků ale s dětmi můžete společně překonat jen s malou pomocí.

Nejdříve se postavte čelem ke skalce, kterou chcete společně zdolat a chvilku ji pozorujte. Sledujte, kudy vedou stezky, protože někdy jich k vrcholu vede víc. Celou cestu nahoru si naplánujte.

Představte si, kudy se nejlépe poleze vám, a pak si trasu zkuste představit pohledem dítěte. Děti jsou mnohem menší, a proto sledujte místa na držení, která může dítě využít. Jsou to různá zábradlí, schůdky, stupátka a v neposlední řadě přírodní stupy a chyty. Dobře poslouží i kořeny stromů. Projděte si v mysli překážky a místa, kde asi dítě bude potřebovat vaši pomoc.

Když máte přibližnou představu, kudy půjdete, ještě jednou si trasu v myšlenkách projděte a zaměřte se na vhodná místa, kde budete moci vy pohodlně stát a jistit dítě, které poleze před vámi.

I v crocsech to dáte, ale raději si vezměte turistické boty:)

A protože cesta nahoru je většinou snadnější než cesta dolů, promyslete si, jestli s dítětem dokážete také bezpečně slézt. Dolů nejlépe lezeme čelem ke skále. Malé děti však rády využívají i klouzání jako po skluzavce a šikovně jím překonávají kluzká a drolivá místa. Důležité je, aby místo přistání bylo na rovince a daleko od nebezpečného okraje skály.

Poslední věc, kterou před začátkem lezení musíte udělat, je rozhodnout, jestli cesta přece jen není příliš nebezpečná. Malé děti nemůžete pustit tam, kde hrozí pád a kde není možnost je zblízka stále jistit. Na turistických značkách je takových míst málo, ale existují.

Je na vás, abyste zodpovědně vyhodnotili, jestli právě vaše vyhlídka je pro společné lezení s dítětem vhodná. Máte-li pochybnosti, raději se držte při zemi.

Stejně tak nahoru nelezte, pokud je v zimě cesta namrzlá a není čeho se držet. Zvažte to i za mokra, protože některé skály jsou po dešti kluzké a tudíž s dětmi nebezpečné. Týká se to hlavně vápence. Já v takovém případě beru dítě do nosítka a trénink lezení odkládám na vhodnější místo.

Pokud se ale sami bojíte výšek a necítíte se na lezení s dvanáctikilovým živým batůžkem na zádech, nemusíte:) Báječné výlety s mrňaty můžete zažít i pod skalami nebo v obyčejném lese. 

Bezpečně nahoru a zase dolů

Jak tedy zajistíte dítě proti ztrátě rovnováhy nebo pádu? Tato dovednost je pro bezpečný postup s dětmi naprosto nutná. Dobrá zpráva je, že se ji zvládnete naučit i vy. Poprvé to třeba půjde trochu kostrbatě, ale časem to budete dělat úplně automaticky a bez úsilí.

Na svých toulkách krajinou často vidím rodiče, kteří neví, jak na to. Na stezce se pak dostávají do stresových situací oni i děti.

A protože chápu, že ne každý je horolezec nebo vysokohorský turista, řeknu vám, v čem je tajemství bezpečného postupu nahoru a pak zase dolů.

Při postupu nahoru leze nejdříve dítě. Vy stojíte pod ním a jistíte ho zezadu.

Při cestě dolů musí být dospělý opět pod dítětem, jde tedy pro změnu první.

Dodržíte-li tato dvě pravidla, hned se budete v těžkém terénu cítit jistěji a o dítě se budete méně bát. Budete mít kontrolu nad situací a budete vždy schopni dítěti pomoci.

Při postupu nahoru dítě leze první

Je zásadní, abyste vždy stáli pevně na nohou a nejlépe se jednou rukou něčeho přidržovali, abyste mohli v případě potřeby zasáhnout.

Nechte dítě lézt samotné jeho vlastními silami a pomozte mu najít místa, kde se může šikovně chytit nebo postavit nožičku. Stále zrakem hledejte cestu dál, protože takto malé děti ještě nemají schopnost cestu najít a vybrat nejlepší trasu, kudy lézt.

Zasahujte jen tehdy, když vidíte, že to samo nezvládne. Zvedání dítěte si nechte na místa, kde je zjevné, že je samo nemůže přelézt. Já své děti nechávám i tak místo zkusit a ony si o pomoc řeknou.

Než dítě zvednu nebo postrčím, říkám a ukazuji mu, co bude následovat. „Teď tě zvednu, postavím tě sem na schůdek a tady se chytíš ručičkou.“

Také hlídám jeho hlavičku, protože takto malé děti vůbec nevnímají skalní výstupky nad hlavou a bez naší pomoci by si možná pořídily pořádnou bouli. Dělám to tak, že na výstupek položím svou ruku. Větší děti stačí slovně upozornit, ale dvouleté ani tříleté děti se ještě tak neorientují v prostoru přímo nad hlavou.

Někdy se stane, že se děti cítí nejisté a chtějí do náručí. Jsou sice místa, kde si to můžete klidně dovolit, ale většinou to není vhodné. Já raději dítě otočím zpět ke skále a zvednu ho tam, kde se cítí bezpečně a může se samo držet. Hned lezu za ním.

Děti často potřebují pomoci, když zdolávají hranu vysokého schodu nebo výstupku. Skoro vždy stačí jen trošku je postrčit, aby se přehouply nahoru. Není vhodné je tahat jako pytel, protože se tím učí spoléhat na ostatní místo na své síly, cit a intuici.

Děti nezvedáme, ale jen zlehka jistíme

 

Mobil nechte v kapse

A protože je doba mobilů, instáče a selfíček, prosím, nechte mobil pořád v kapse a soustřeďte se na cestu a na dítě. Je úžasné zachytit první lezecké pokusy dětí, ale když mám v ruce mobil, nemohu chytit své dítě, které zrovna někam klouže.

Kam se leze, určujete vy

S malinkými, ještě pomalými dětmi to není nijak složité. Mně se osvědčilo navigovat dítě rukou, kterou natáhnu před něj a ukazuji mu přímo na skále, kam budeme pokračovat. Samozřejmě si trasu průběžně prohlížím a kontroluji, jestli je snadná a bezpečná.

Když to jde,  vyhýbám se blízkosti okrajů skály a jiných nebezpečných míst, která zkušený dospělý snadno projde, ale malé dítko tam nechci vidět:)

Určování trasy je plně ve vaší režii, i když má třeba děťátko jiný názor:) Neosvědčilo se mi však ukazovat všechny stupy a chyty, dítě to stejně nezachytí. Ani moc mluvení neprospívá. Raději je nechávám lézt a zasahuji jen tehdy, když je to nutné. Směr postupu ale zásadně určuji já.

Trénujte již od malička

Začněte s dětmi trénovat již od malička. Děti společné lezení po lehkém skalnatém terénu často tak nadchne, že nechtějí přestat.

Na skalní vyhlídku na značené turistické cestě mohou s vaší pomocí lézt vlastními silami již dvouleté děti, leckdy dokonce i trochu mladší. Mnohé děti dříve lezou do výšky, než chodí.

Pozor, tato doporučení neplatí pro lezecké terény a via ferraty, ale jen pro běžné turistické cesty, které jsou pro dospělého člověka schůdné bez lezeckého vybavení a bez jištění.

Již ve dvou letech děti nadšeně lezou vzhůru

 Z divokých vajec

Možná máte dítě jak z divokých vajec a než se ohlédnete, už vám mává z vrcholku nebo volá o pomoc na kraji srázu. A máte pocit, že na tohle tedy už nemáte nervy. A právě pro vás jsou následující slova:

Buďte ve střehu!
Zastavte dítě dřív, než se rozběhne nahoru. Pozor, čím starší děti, tím rychlejší a vynalézavější jsou. Za každou cenu ho udržte u vás. Hezky se spolu usaďte nebo postavte a společně naplánujte, kudy se poleze. Nechte dítě, ať nejdříve hledá cestu očima a v klidu si to promyslí.

Domluvte si s ním, že polezete spolu, protože skála je vysoká a nebezpečná a v případě potíží by mu nikdo nepomohl, když poběží napřed. Dítě musí čekat na každém rovném místě, kde k němu dojdete a domluvíte další postup. Čekat musí také před vrcholkem, který zdoláte společně a pod vaší taktovkou.

Trvejte na tom. Ušetříte si tím spoustu nervů. Pokud se vám nepodaří domluvit, na vyhlídku se dnes lézt nemusí.

Na vrchol choďte vždy společně a dejte pozor, ať děti neběží napřed

Když si osvojíte tyto zásady a doporučení, budete schopni s jistotou s dětmi procházet i méně snadnými místy a vaše děti se brzy naučí lézt bezpečně a s rozumem. Získáte větší klid a v pohodě si užijete i místa, kde byste dříve trnuli hrůzou.

Byl vám tento návod k užitku? Víc podobných návodů a postupů, jak s malými dětmi zvládnout nástrahy přírody a lépe si užít výletů, najdete v e-booku Báječné výlety s mrňaty – ověřené tipy, které vás připraví na pobyt v přírodě.